Krep

Krep (angl. crepe, něm. Krepp) je tkanina s vlnitým, zrnitým povrchem. Krepové výrobky jsou porézní, snadno se řasí a zpravidla se nemačkají. U pravého krepu se obvykle rozeznávají 3 druhy:

  • Krepon – velmi lehký, průhledný, v současné době málo vyráběný
  • Šifon - trochu těžší, obzvlášť na šály a šátky, říká se mu také závojové hedvábí
  • Žoržet - ještě těžší, ale průhledný, na halenky, sukně a šaty

 

Mimo pravého krepu jsou známy tzv. polokrepy utkané z krepových nití jen v jedné komponentě (osnova/útek) a nebo z voálových přízí se zákrutem 1000-1500/m. Nejznámější polokrep je krepdešín (z franc.: Crepe de Chine), původně tkanina z přírodního hedvábí. Dnes se však vyrábí v různých kombinacích z mikrovláken a tvarovaných i hladkých umělohedvábných přízí. Podobné vlastnosti tkaniny se dá dosáhnout i bez přízí s vysokým zákrutem a sice určitou vazbou při tkaní a nebo chemickou a mechanickou úpravou hotové tkaniny.

 

Známý je např. louhový krep. Na povrchu tkaniny je různé vrapování vytvořené roztokem hydroxidu sodného. Krepový efekt vzniká smrštěním na místech, kde je tkanina potištěna tímto roztokem. Tkaniny se používají na výrobu ložního prádla a na dámské a dětské letní oblečení.

 

Podobného efektu se dá dosáhnout také gaufrováním. Tkanina probíhá mezi dvěma válci, z povrchu kovového válce vyčnívají určité vzory (podobně jako písmena na klávesách psacího stroje), kterými se tkanina vtlačuje do povrchu druhého, gumového válce. Takto ražená struktura se pak ve tkanině (zpravidla ze syntetických vláken) fixuje horkým vzduchem.

 

Kloké, česky také záhybová tkanina, má plastický, vrásčitý povrch, který se dosáhne kombinací krepových nití v dutinné či stehové vazbě a s následným vysrážením. Kloké bývá nejčastěji v jednobarevném provedení. Použití: dámské šaty a pláště.

 

Zdroj: Wikipedie